Mariánský sloup je ukázka toho, jak může dobře organizovaná menšina vnutit svou vůli mlčící většině. Staroměstské náměstí patří všem Pražanům a všem Čechům není proto správné aby si ho vyznavači katolické církve opanovali pro sebe, jakkoliv jde jen o malou část náměstí. Nevím jestli byl někdy zpracován průzkum veřejného mínění, jestli lidé chtějí mariánský sloup, ale je téměř jisté, že by počet těch, kteří jsou pro sloup, nebo spíše pro, bude odpovídat počtu katolíků, tedy 10-20 % populace. To znamená, že 80-90% je proti nebo spíše proti. Ale ve skutečnosti je to 80 procentům ukradené, těch kteří jsou rozhodně proti obnovování symbolů habsburské nadvlády je nepatrný počet, několik málo procent, možná jenom procento. Zatímco těch, co jsou rozhodně pro je více, řekněme 10%. V demokracii by měla rozhodovat většina, proto by pražský magistrát neměl souhlasit s obnovou sloupu. Ale když většina je proti, ale tato otázka je pro ně bezvýznamná, tak že nestojí za to se nijak angažovat, tak se stane, že nepatrná křičící menšina ukřičí mlčící většinu. A na tomto principu je bohužel v demokracii přijímána velká část rozhodnutí, a to i rozhodnutí nesrovnatelně důležitější, než stavba sloupu, který bude za pár let pokryt grafitti a holubím trusem a nikoho, kromě pár náboženských fanatiků, nebude zajímat. Na podobném principu si totiž všemožné politické, národnostní, náboženské či sexuální menšiny vnucují svou vůli mlčící většině.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *