Terorismus je totiž od dnešního dne oficiální politikou Bílého domu. Kdokoliv se znelíbí americkému prezidentovi nebo izraelskému premiérovi, může teď počítat s tím, že odněkud přiletí raketa.

Tento výrok, který jsem převzal z tohoto článku na aeronetu https://aeronet.cz/news/donald-trump-rozpoutal-valku-s-iranem-po-konzultacich-s-benjaminem-netanyahuem-z-pocatku-prosince-za-atentatem-na-velitele-elitnich-iranskych-gard-sulejmaniho-tak-znovu-v-pozadi-stoji-izrael/ je naprosto výstižný. Atentát na významného představitele cizího státu, s kterým nejsou USA ve válečném stavu, a to na území třetího státu ve kterém rovněž nejsou ve válečném stavu, je z hlediska mezinárodního práva terorismus.

Zbývá dodat kdo byl generál Sulejmání generál byl velitel jednotek „Kuds“ iránských revolučních gard, což je něco jako zahraniční rozvědka a generál Sulejmání byl tedy de facto velitelem tajné služby. Patřil tedy k nejvyšším představitelům íránského režimu, byť tvrzení, že byl druhým nejvýše postavený Iránec za ajatolláhem Chameneí je asi přehnané. V každém případě generál Sulejmání odpovídal za operace v cizině, tedy zejména v Iráku, Sýrii, Libanonu a Jemenu a byl přitom velmi úspěšný. Někteří komentátoři říkají, že nebyl ani tak geniální vojevůdce, jako spíš geniální propagandista, to je však v této hybridní válce, kterou Irán vede proti USA, úplně stejně důležité. Hybridní válka je jakási partyzánská válka vedená ve velkém měřítku, na rozsáhlém území, různými prostředky, tak aby útočník zůstával pokud možno ve skrytu. Tuto taktiku vymysleli právě v USA za studené války, a však Irán tuto taktiku převzal a je v ní velice úspěšný, Irán v posledních letech získal vliv v Iráku, Sýrii a Libanonu, a tím vzniká jakási Šíitská osa od Íránu ke Středozemnímu moři, která odděluje Turecko od ostatních států blízkého východu. Zároveň se proíránské síly dostaly k moci v Jemenu, což vedlo k agresi Saúdské Arábie a několika dalších arabských států podporovaných USA proti Jemenu. Nejsou však příliš úspěšní, i přes obrovskou technologickou převahu nad negramotnými jemenskými pastevci se zřejmě Jemen ubrání.

Tyto úspěchy Íránu, který bez ohledu na desítky let sankcí, dokáže úspěšně rozvíjet svoji ekonomiku a budovat silnou armádu a ještě posilovat svůj vliv v cizině, jsou trnem v oku USA a Izraele, kteří se tomu snaží všemi prostředky zabránit. Je třeba se na tento konflikt podívat z delšího časového horizontu. Do roku 1978 vládl v Íránu Šáh, který byl loutkou USA, podobně jako jiní monarchové perského zálivu. Masový lidový odpor vedený náboženským vůdcem ajatolláhem Chomejním Šáha svrhnul, a USA tak přišli o svůj protektorát, o zdroj levné ropy a odbytiště svého zboží. S tím se USA dosud nesmířily, a 40 let se snaží Irán poškozovat jak to jde. Vražda generála Sulejmaního není první podobnou provokací, podobných události již bylo více, například koncem 80.let americké námořnictvo sestřelilo iránské civilní letadlo, ve kterém zahynuly stovky lidí (viz: https://www.lidovky.cz/svet/raketa-zabila-vsechny-cestujici-vcetne-66-deti-americane-sestrelili-dopravni-airbus-pak-zatajovali-k.A180702_233937_ln_zahranici_gib ).

Především pak USA podporovaly a vyzbrojovaly Irák ve válce proti Íránu v letech 1980 až 1988 která si vyžádala přes milion obětí. Irán však ve válce zvítězil a je stále silnější, s čím se sionisté odmítají smířit

Je paradoxní, že k nárůstu mezinárodního vlivu Iránu přispěly právě akce USA především svržením sunnitského prezidenta Iráku Saddáma Husajna, který byl úhlavním nepřítelem Íránu, a tím se z Iráku, do té doby nepřátelského státu stal pod vládou místních šíitů blízký spojenec Iránu. V rámci druhé írácké války se USA snažily rozeštvat proti sobě sunnity a šíity, neboť pokud by Iráčané bez ohledu na vyznání bojovali proti americké okupaci, vznikla by pro okupační armádu neřešitelná situace, proto přišla řada zinscenovaných teroristický útoků, bomby v šíitských mešitách a podobně, ze kterých byli obvinění sunnité, stejně tak i útoky na sunnitské cíle, ze kterých byli obvinění šíité, a to vedlo v Iráku k občanské válce mezi sunnity a šíity, tím že se podařilo Američanům irácké obyvatelstvo rozeštvat proti sobě a snížila se intenzita odporu proti americké okupaci. Americké velení zneutralizovalo šíítský odboj slibem, že se stáhnou z Iráku a předají šíitským politikům moc v zemi a soustředilo se na boj proti sunitskému odboji. I tak ovšem musela americká armáda Irák opustit, zůstalo v ní jen několik tisíc vojáků, údajně na výcvik irácké armády, a nyní podle všeho budou muset odejít i oni, neboť Irácká vláda složená z šíitů už cizí vojska v zemi nechce

(https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/irak-parlament-schuze-usa-koalice-solejman.A200105_154653_zahranicni_jhr#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=zahranicni&utm_content=main )

Pokud neznáte rozdíly mezi sunity a šíity pokusím se je velmi stručně vysvětlit. Islám se dělí na několik náboženských směrů pokusím se to, byť velmi nepřesně, přirovnat ke křesťanství, pak by sunnité byly obdoba katolíků, šíité obdoba pravoslavných a různé větve sunitského islámu, jako salafisté či sůfisté by byli obdobou protestantů.

Šíité jsou následovníci chalífy Alího, což byl zeť proroka Mohameda, manžel jeho dcery Fatimy a jedním z Mohamedových nástupců. On i jeho synové Hasan a Husajn byli zavraždění sunity. Od té doby, a to je již téměř čtrnáct století existuje nepřátelství mezi sunnity a šíity. Nebudu probírat rozdíly náboženské, pořádně jim ani nerozumím, ale spíše politické. Šíité tvoří většinu obyvatel pouze v Íránu, Iráku a v Ázerbájdžánu i v některých částech Jemenu a Libanonu. V ostatních zemích jsou různě velké šíitské menšiny, jejich početnost se stát od státu liší. Všude jinde je většina Sunitů. Rozdíl je že šíitská církev má přesnou hierarchii, podobně jako je to v křesťanských církvích, církev řídí ajatolláhové, což je obdoba křesťanských biskupů, zatímco mezi sunnity žádná vyšší autorita není, jednotliví kněží nad sebou nemají žádného přímého nadřízeného, kněží se od sebe odlišují pouze jejich neformální autoritou. Šíitský islám je založen na poslušnosti a disciplíně kdežto sunnitský islám tak trochu na anarchismu.

Nepřátelství mezi sunnity a šíity je, jak jsem již uvedl, věc která trvá již 1400 let, po celou historii se střídaly na Blízkém východě období válek s obdobími, kdy sunnité a šíité žili v míru. V moderní době, v 19. a 20. století byl mír a teprve v posledních patnácti letech jsou mezi sunnity a šíity opět neshody. To souvisí zcela zjevně s americkou, respektive sionistickou politikou, jak v souvislosti s válkou v Iráku, jak jsem uvedl výše, tak se jedná o plán dlouhodobý. V 80 letech izraelský politik Yinon zveřejnil plán, který počítal s rozpadem všech blízkovýchodních státu a konečným cílem bylo vytvoření velkého Izraele od Nilu po Eufrat. Yinonův plán, článek zde https://www.zvedavec.org/komentare2013/11/5737-ve-stinu-americke-geopolitiky-cili-jeste-jednou-o-velkem-izraeli-i.htm mapa zde: https://www.ermisnews.com/en/the-great-israel-project-oded-yinon-plan-are-being-implemented-by-the-us-and-canceled-by-russia/

Jedním z klíčových bodů tohoto plánu bylo právě rozeštvat sunnity a šíity proti sobě, toto se podařilo, avšak výsledky jsou trochu jiné, než si sionisté představovali. Šíité, jakkoliv představují menšinu, získávají na Blízkém východě stále větší vliv, v čem hraje roli i přímá a nepřímá podpora ze strany Ruska a Číny. Spojenectví Ruska a Číny s Iránem je zcela logické podle hesla nepřítel mého nepřítele je mým přítelem, i z toho důvodu, že Írán pro Rusko znamená přístup k Indickému oceánu a Perskému zálivu, pro Čínu zase hlavního dodavatele ropy. Rusko nemůže Irán podporovat otevřeně z vnitropolitických důvodů, neboť drtivá většina ruských muslimů jsou sunnité a muslimové v ostatních sovětských republikách, tedy Kazaši, Uzbeci, Turkmeni, Tádžikové, a Kyrgyzové jsou také téměř všichni sunnité. Šíité jsou pouze Azerbajdžánci. Proto by přímá aliance s Iránem mohla způsobit problémy v sovětské střední Asii, na Kavkaze i v Povolží. Rusko i tak podporuje Irán, ale nedělá to příliš otevřeně, naopak Čína, ve které jsou muslimské menšiny zanedbatelné, na tyto vnitropolitické otázky nemusí brát ohledy, a proto podporuje Irán otevřeně.

Američané se donedávna snažili, aby rozhodující mocností Blízkého východu bylo spojenecké Turecko tak jak tomu koneckonců bylo v minulých staletích a jak to v 90. letech předpovídal americký politolog Samuel Huntington v jeho stěžejním díle „Střet civilizací“. Jistou dobu to tak opravdu vypadalo, ale v důsledku amerických chyb v Iráku a v Sýrii se naopak zdá, že rozhodující mocností se stává Irán, tomu se USA a Izrael snaží zabránit. Zda budou ochotní, kvůli tomu jít do války, je otázka. V každém případě smrt generála je těžká provokace. Okamura to přiléhavě nazval moderní Sarajevský atentát. Nyní tedy záleží na Íránu, jak zareaguje. Írán musí zareagovat, protože v opačném případě by ztratil tvář, a to se na Blízkém východě neodpouští. Pokud by po smrti generála nepřišla odvetná akce, iránský režim by ztratil vážnost v očích vlastní veřejnosti i v očích všech muslimů, pro to něco udělat musí. Otázka je co udělat, tak aby to nevyvolalo otevřenou válku s USA, kterou si Irán rozhodně nepřeje, Irán by chtěl pokračovat v současné politice hybridní války. Na druhou stranu, pokud se USA rozhodnou Irán napadnout, pak je to jen jejich rozhodnutí, ani žádnou záminku k tomu nepotřebují. K napadení Iráku, Libye ani Sýrie také neměli žádnou záminku, tyto země jim nikdy nic neudělaly. V každém případě útok na Irán by byl daleko obtížnější než na Irák, protože Irán je mnohem větším státem, má 80 milionů obyvatel a je lépe vyzbrojen, včetně moderních systémů protivzdušné obrany ruské výroby, a zatímco obyvatelstvo Iráku bylo zmítáno vnitřními spory, většina Iránců by se v případě cizí okupace pravděpodobně spojila a bojovala by proti nepříteli. Na okupaci Iránu proto USA nemají dost sil. USA by dokázaly zničit Irán jadernými zbraněmi, to však by nemělo smysl, cílem je ovládnout íránská ropná pole a získat kolonii- zdroj pracovní síly a odbytiště výrobků, a nikoliv získat jadernou pustinu. Navíc by jaderná válka byla odsouzená celým světem a po takovém zločinu by se od USA začaly odvracet i jejich nejbližší spojenci. Pokud by se USA rozhodly zaútočit na Irán bez použití jaderných zbraní, bylo by to velmi obtížné, byť nakonec by válku vyhráli, neboť pochopitelně americká armáda je lépe vyzbrojena než iránská. Vyžádalo by si to spoustu obětí i obrovské finanční náklady, avšak o tom, že by americká armáda dobyla Teherán není pochyb. Na druhou stranu by však území nedokázala dlouhodobě okupovat. Již od druhé světové války je známo, že na okupací území je třeba alespoň deset tisíc vojáků na milion obyvatel, tedy 1% z počtu obyvatel daného státu. To by v případě Íránu bylo 800 tisíc vojáků jen na okupaci iránských měst a vesnic, a to je nezbytné minimum. Pokud by okupační armáda zároveň chtěla hlídat několik tisíc kilometrů dlouhé hranice, aby do Íránu nebyly pašované zbraně, a nepronikali tam bojovníci ze zahraničí, pak by bylo třeba dalších alespoň 200 tisíc mužů jen na ochranu hranic. Americká armáda takovým velkým počtem můžu nedisponuje, celková velikost americké armády asi jeden a půl milionu můžu, z čehož však velká část připadá na letectvo a námořnictvo a pochopitelně není možné, aby úplně všichni vojáci byli v Íránu, aby v USA nezůstal ani jeden voják a rovněž opustit všechny základny v cizině. Nedostatek vojáků je snad jediný důvod, který může zabránit válce. Spoléhat se na to však nedá, pochopitelně že USA mohou pomoci spojenci jako Izrael a možná i Saudská Arábie a Turecko. Mám za to, že není o národním zájmu USA válka s Iránem, zemi jako celku to nic nepřinese, ale naopak by to přineslo jen šílené náklady, zvyšování daní, zvyšování státního dluhu a smrt desítek tisíc vojáků. Avšak válka s Iránem by byla prospěšná pro Izrael a sionistická lobby je velice silná, dále by byla prospěšná pro vojensko-průmyslový komplex, který by měl na řadu let zajištěné zakázky a dále by byla prospěšná pro těžařské firmy, neboť současné poměrně nízké ceny ropy jsou na úkor jejich zisku, zvláště pro těžaře břidlicové ropy jsou současné ceny velmi téměř likvidační. Tyto partikulární zájmy mohou nakonec vylobovat, že válka bude. Situace je zatím velmi nejistá, záleží silně na postoji ostatních zemích, a to, jak Turecku, pokud bude Erdogan ochoten účastnit se agrese proti Íránu, tak i na postoji Ruska a Číny. Před několika dny, ještě před atentátem na generála, bylo oznámeno že v Indickém oceánu bude probíhat společné námořních cvičení ruského, čínského i iránského letectva, což se dá považovat za signál, že Rusko a ani Čína nenechají Irán padnout.

V následujících týdnech bude tedy mezinárodní situace velice napjatá a v podstatě kdykoliv může vypuknout válka, která by byla největším konfliktem od doby druhé světové války.

Kdo byl generál Kásim Sulejmání se dozvíte například zde:

Kásim Sulejmání: Poslední kapka

Pro další informace, co může následovat doporučuji projev šéfredaktor aeronetu na svobodném vysílači odkaz zde https://youtu.be/3AbRq1uL-vQ a také přikládám velmi dobrou analýzu z islandského zpravodajském serveru Saker, kterou jsem přeložil do češtiny, jedná se o překlad pomocí googlu, kde jsem jen opravil chyby, které mění smysl vět, chyby v slovosledu apod. jsem neopravoval, ale článek je i tak srozumitelný

JUDr. Norbert Naxera

VRAŽDA SULEJMÁNÍHO, CO SE STANE PŘÍŠTĚ

http://thesaker.is/Sulejmání-murder-what-could-happen-next/

Za prvé, rychlá rekapitulace situace

Musíme začít rychlým shrnutím toho, co se právě stalo:

Generál Sulejmání byl v Bagdádu na oficiální návštěvě, aby se zúčastnil pohřbu Iráčanů zavražděných USA 29. května

USA nyní oficiálně prohlásily odpovědnost za tuto vraždu

Íránský nejvyšší vůdce, Ajatolláh Ali Chameneí, oficiálně prohlásil, že „zločince, kteří včera večer potřísnili ruce krví jeho a jeho umučených společníků, však čeká přísná odveta“

USA se maří – a Írán – do rohu

Íránci prostě neměli na výběr než prohlásit, že dojde k odvetě. Existuje několik základních problémů s tím, co se bude dít dál. Podívejme se na ně jeden po druhém:

Zaprvé, je zcela zřejmé, že z doprovodu vlajkových vlajek v USA je strýc Šmuel „uzamčen a načten“ pro ještě více macho akcí a reakcí. (strýc Šmuel je zřejmě parodie na strýčka Sama) Ve skutečnosti ministr (obrany) Esper v zásadě přiměl USA k tomu, abych nazval „koutkem nadměrné reakce“ tím, že prohlásil, že „hra se změnila“ a že USA přijmou „preventivní opatření“, kdykoli se cítí ohroženy. Íránci tedy musí předpokládat, že USA budou příliš reagovat na cokoli, co bude i vzdáleně vypadat jako íránská odveta.

Neméně alarmující je, že to vytváří naprosto perfektní podmínky pro falešnou vlajku à USS Liberty (pozn. Izrael v roce 1967 zaútočil na americkou loď a svedl to na Egypt, jako pokus o vyvolání války mezi USA a Egyptem). Právě teď se Izraelci stali přinejmenším stejně velkým nebezpečím pro americké vojáky a zařízení na celém Blízkém východě, jako jsou samotní Íránci. Jak? Jednoduchý! Vypalte raketu / torpédo / důl na jakoukoli loď USA a obviňte Írán. Všichni víme, že pokud k tomu dojde, americké politické elity udělají to, co dělali naposledy: nechte americké vojáky zemřít a chránit Izrael za každou cenu (přečtěte si o USS Liberty, pokud o tom nevíte)

Existuje také velmi reálné riziko „spontánních odvetných opatření“ jiných stran (nikoli Íránu nebo íránských spojenců). Ve skutečnosti ve své zprávě Ajatolláh Ali Chameneí výslovně prohlásil, že „Mučedník Sulejmání je mezinárodní tváří odporu a všichni milovníci odporu sdílejí požadavek na odvetu za svou krev. Všichni přátelé – stejně jako všichni nepřátelé – musí znát cestu boje a odporu bude pokračovat s dvojnásobnou vůlí a konečné vítězství rozhodně čeká na ty, kteří bojují touto cestou. “Má pravdu, Sulejmání byl mnozí milován a ctěn lidé po celém světě, někteří z nich se možná rozhodli pomstít jeho smrt. To znamená, že bychom mohli dobře vidět nějakou odvetu, která bude samozřejmě obviněna z Íránu, ale která nemusí být výsledkem jakýchkoli íránských akcí.

Nakonec, pokud se Íránci rozhodnou neodplatit, pak si můžeme být naprosto jisti, že strýc Šmuel to uvidí jako důkaz své domnělé „neporazitelnosti“ a vezme to jako licenci k účasti na ještě provokativnějších akcích.

Podíváme-li se na tyto čtyři faktory společně, musíme dospět k závěru, že Írán MUSÍ odpovědět odvetou a k tomu veřejně.

Proč?

Protože ať už Íránci provedou odvetu nebo ne, jsou téměř zaručeni další americký útok na odvetu za něco, co vypadá jako odveta, ať už se jedná o Irán, nebo ne.

Dynamika vnitřní americké politiky

Dále se podívejme na vnitřní politickou dynamiku v USA:

Vždycky jsem tvrdil, že Donald Trump je „jednorázovým prezidentem“ pro neokonzervativce (pozn. nejmilitantnější a nejagresivnější sionisty). Co tím myslím? Mám na mysli, že neokonzervativci použili Trump k tomu, aby dělali nejrůznější skutečně nesmírně hloupé věci (téměř VŠECH jeho politická rozhodnutí vůči Izraeli a / nebo Sýrii) z velmi jednoduchého důvodu. Pokud Trump udělá něco mimořádně hloupého a nebezpečného,​​buď s tím uteče, v takovém případě budou Neokonzervativci šťastní, nebo selže, nebo důsledky jeho rozhodnutí budou katastrofické, a poté ho Neokonzervativci odvrhnou a nahradit jej ještě více podřízeným jednotlivcem (říkat Pence nebo Pelosi). Jinými slovy, pro neokonzervativce, aby Trump udělal něco fantasticky nebezpečného a fantasticky hloupého, je situace výhodná pro všechny!

Trump vypadá, že zvítězí v roce 2020. To nechceme. Od roku 1979 však děláme vše, co je v našich silách, abychom vyvolali americký útok na Írán. Pojďme to udělat Trumpovi. Pokud „vyhraje“ (podle jakékoli definice – více o tom dále níže), vyhrajeme. Pokud prohraje, Íránci budou stále ve světě bolesti a my ho můžeme vždy odvézt jako použitý kondom (dříve údajně bezpečně přišroubovat někoho bez rizika pro sebe). Navíc, pokud region exploduje, pomůže to našemu milovanému Bibimu a sjednotí americké židovství za Izraelem. A konečně, pokud bude Izrael napaden, budeme okamžitě požadovat (a samozřejmě získat) masivní útok USA na Írán, podporovaný celým politickým ustanovením a médii USA. A konečně, pokud bude Izrael tvrdě zasažen, pak můžeme vždy použít naše jaderné zbraně a říci gojímům, že „Írán chce zplynovat 6 milionů Židů a setřít jedinou demokracii na Středním východě z povrchu země“ nebo něco stejně nemotorný.

Od té doby, co se Trump dostal do Bílého domu, jsme viděli rozhněvanou izraelskou lobby se zuřivostí, která je podle amerických norem extrémní. Předpokládám, že tento výpočet je něco jako „s Izraelskou lobby za mnou jsem v bezpečí v Bílém domě“. Je zjevně příliš hloupě narcistický, aby si uvědomil, že byl používán po celou dobu. Pro svou (nebo jednomu z klíčových poradců) důvěryhodnost NESMÍ dovolit neokonzervativcům zahájit velkou válku proti Rusku, Číně, KLDR, Venezuele, Jemenu, Sýrii atd. Irán je však úplně jiný případ, „číslo jedna“ cíl, který měli Neokonzervativci a Izrael chtít zasáhnout a zničit. Neokonzervativci dokonce měli toto heslo „kluci chodí do Bagdádu, skuteční muži do Teheránu“. Nyní, když strýc Šmuel ztratil všechny tyto války volby, nyní, když americké ozbrojené síly nezůstaly věrohodné, nyní nastal čas obnovit „macho“ sebepodobu strýce Šmuela a skutečně „jít do Teheránu“.

Biden tyto události okamžitě vydělává

Demokraté (Biden) již říkají, že Trump „hodil tyčinku dynamitu do škatulky“, jako by jim záleželo na něčem kromě jejich vlastních, drobných, politických cílů a moci. Přesto musím přiznat, že Bidenova metafora je správná – přesně to udělal Trump (a jeho skuteční šéfové).

Pokud předpokládáme, že ve svém hodnocení mám pravdu, že Trump je „jednorázovým prezidentem“ Neokonzervativců / Izraelců, pak musíme také přijmout skutečnost, že americké ozbrojené síly jsou „jednorázovými ozbrojenými silami“ Neokonzervativců / Izrael a že USA jako národ je také „jednorázovým národem“ Neokonzervativců / Izraelců. To je opravdu velmi špatná zpráva, protože to znamená, že z pohledu neokonzervativního / izraelského státu neexistují žádná reálná rizika, pokud by USA uvrhly válku s Íránem.

Ve skutečnosti je pozice démonů mistrovským dílem pokrytectví, které lze shrnout následovně: atentát na Sulejmáního je úžasná událost, ale Trump je monstrum, aby se to stalo.

Vítěz, ne?

Jaký bude pravděpodobný výsledek americké války s Íránem?

O tomto tématu jsem psal tak často, že se zde nebudu zabývat všemi možnými scénáři. Vše, co řeknu, je následující:

Pro USA znamená „vítězství“ dosažení změny režimu nebo, pokud to nepovede, zničení íránské ekonomiky.

Pro Írán znamená „vítězství“ jednoduše přežít nápor USA.

Jedná se o obrovskou asymetrii, která v podstatě znamená, že USA nemohou vyhrát a Írán může vyhrát pouze.

A ne, Íránci nemusí porazit CENTCOM / NATO! Nemusí se zapojovat do rozsáhlých vojenských operací. Vše, co musí udělat, je: zůstat usazený, jakmile se prach usadí.

Ho či Min (prezident Vietnamu) jednou řekl Francouzům: „Můžeš zabít deset mých mužů za každého, koho zabiju, ale i za tyhle šance prohraješ a vyhraju“. To je přesně důvod, proč Írán nakonec zvítězí, možná za obrovské náklady (Amálek musí být zničen, že?), Ale to bude stále vítězství.

Nyní se podívejme na dva nejzákladnější typy válečných scénářů: mimo Írán a uvnitř Íránu.

Íránci, včetně samotného generála Sulejmáního, mnohokrát veřejně prohlásili, že při pokusu obklopit Írán a Střední východ četnými silami a zařízeními USA daly Íránu dlouhý seznam lukrativních cílů. Nejviditelnějším bojištěm pro proxy válku je zjevně Irák, kde existuje spousta pro a proti íránských sil, které poskytují podmínky pro dlouhý, krvavý a zdlouhavý konflikt (Muktada al-Sadr právě prohlásil, že Mahdiho armáda bude remobilizována). Irák však zdaleka není jediným místem, kde může dojít k explozi násilí: CELÝ STŘEDOVÝ VÝCHOD je v dosahu íránského „dosahu“, ať už přímým útokem, nebo útokem sympatizantů, spojeneckých sil. Vedle Iráku je také Afghánistán a případně Pákistán. Pokud jde o výběr nástrojů, íránské možnosti sahají od raketových útoků, přes speciální zásahy přímých akcí, po sabotáž a mnoho dalších možností. Jediným omezením je zde představivost Íránců a věřte mi, že toho mají spoustu!

Pokud k takové odvetě dojde, budou mít USA dvě základní možnosti: stávku na íránské přátele a spojence mimo Írán nebo, jak Esper již navrhl, stávku uvnitř Íránu. V druhém případě můžeme bezpečně předpokládat, že jakýkoli takový útok povede k masivní odvetě Íránu proti americkým silám a zařízením po celém regionu a k uzavření Hormuzské úžiny.

Mějte na paměti, že motto Neokonzervativců „chlapci chodí do Bagdádu, skuteční muži chodí do Teheránu“ implicitně uznává skutečnost, že válka proti Íránu by byla kvalitativně (a dokonce kvantitativně) jiná válka než válka proti Iráku. A to je pravda, pokud by USA vážně plánovaly zasáhnout uvnitř Íránu, musely by čelit výbuchu, který by všechny války od druhé světové války vypadal nicotné. Avšak pokušení dokázat světu, že Trump a jeho přisluhovači jsou „skutečnými muži“ na rozdíl od „chlapců“, by mohli být příliš silní, zejména pro prezidenta, který nechápe, že je jednorázovým nástrojem v rukou neokonzervativců.

Pojďme se rychle podívat na to, co se nestane

Rusko ani Čína se do tohoto vojensky nezapojí. Ani USA nepoužijí tuto krizi jako záminku k útoku na Rusko nebo Čínu. Pentagon zjevně nemá žaludek na válku (konvenční nebo jadernou) proti Rusku a Rusko nemá ani touhu po válce proti USA. Totéž platí pro Čínu. Je však důležité si uvědomit, že Rusko a Čína mají jiné možnosti, politické a skryté, skutečně ublížit USA a pomoci Íránu. Existuje Rada bezpečnosti OSN, kde Rusko a Čína zablokují jakoukoli rezoluci USA odsuzující Írán. Ano, vím, strýček Šmuel se nedává zatraceně o právu OSN nebo mezinárodním právu, ale většina zbytku světa to hodně dělá. Tato asymetrie je dále prohloubena rozpětím pozornosti strýce Šmuela (maximálně týdny) s Ruskem a Čínou (desetiletí). Záleží na tom?

Absolutně!

Pokud Iráčané oficiálně prohlásí, že USA jsou okupační silou (což je), okupační silou, která se zapojuje do válečných aktů proti Iráku (což dělá) a že Iráčané chtějí strýce Šmuela a jeho pokrytecké řečnické body o „demokracii“ „Sbalit se a odejít, co může náš strýček Šmuel udělat? Pokouší se to samozřejmě odolat, ale jakmile zmizí drobný kámen „budování národa“, který nahradí další ošklivá a brutální okupace USA, bude politický tlak na USA, aby se sakra vymanily, velmi těžko zvládnutelný , jak venku, tak i uvnitř USA.

Ve skutečnosti íránská státní televize nazvala Trumpův rozkaz zabít Sulejmáního „největší omyl USA“ od druhé světové války. „Obyvatelé tohoto regionu již Američanům nedovolí zůstat,“ řekl.

Dále může Rusko i Čína pomoci Íránu vojensky pomocí zpravodajských služeb, zbraňových systémů, poradců a ekonomicky, zjevně a skrytě.

Konečně, jak Rusko, tak Čína mají prostředky, řekněme, „silně navrhnout“ dalším cílům „amerického seznamu zemí“, který je nyní hitem USA, což je nyní ten pravý čas na střetu se zájmy USA (řekněme v Dálné východní Asii).

Rusko a Čína tak mohou a budou pomáhat, ale učiní tak s tím, co CIA ráda nazývá „věrohodnou schopností vše popírat“.

Zpět hlavní otázka: co může udělat Írán?

Íránci jsou daleko sofistikovanějšími hráči než většinou bezradní Američané. První věc, kterou bych navrhl, je, že Íránci pravděpodobně nebudou dělat něco, co USA očekávají. Buď udělají něco úplně jiného, ​​nebo budou jednat mnohem později, jakmile USA sníží svou ostražitost (jako vždy po prohlášení „vítězství“).

Zeptal jsem se dobře informovaného íránského přítele, zda je stále možné vyhnout se válce. Zde je to, co odpověděl:

Ano, věřím, že se lze vyhnout válce v plném rozsahu. Věřím, že se Írán může pokusit využít svého politického vlivu ke sjednocení iráckých politických sil, aby oficiálně požádal o odstranění amerických jednotek v Iráku. Vykopnutí USA z Iráku bude znamenat, že už nemohou obsadit východní Sýrii, protože jejich jednotky budou v nebezpečí mezi dvěma nepřátelskými státy. Pokud Američané opustí Sýrii a Irák, bude to pro Íránu největší pomsta, aniž by vystřelili jediný výstřel.

Musím říci, že souhlasím s touto myšlenkou: jednou z nejbolestivějších věcí, které by Írán mohl udělat dál, by bylo použít tuto skutečně fantasticky bezohlednou událost, aby nejprve vykoplo USA z Iráku a poté Sýrii. Tato možnost, pokud bude uplatněna, by mohla chránit iránský život a íránskou společnost před přímým útokem USA. Nakonec by takový výsledek dal vraždě generála Sulejmáního velmi odlišný a krásný význam: krev mučedníka osvobodila Střední východ!

A konečně, pokud je to skutečně strategie zvolená Íránem, neznamená to vůbec, že ​​na taktické úrovni Íránci nebudou získávat cenu z amerických sil v regionu nebo dokonce jinde na planetě. Například existují nějaké docela věrohodné pověsti, že ničení PanAm 103 nad Skotskem nebylo libyjskou akcí, ale íránskou přímou odvetou za úmyslné sestřelení USN letadlem IranAir 655 Airbus nad Perským zálivem. Neříkám, že vím pro skutečnost, že k tomu skutečně došlo, pouze že Írán má odvetné možnosti, které se neomezují pouze na Blízký východ.

Závěr: Čekáme na další krok Íránu

Irácký parlament má naplánovat diskusi o usnesení požadujícím stažení amerických sil z Iráku. Budu jen říkat, že i když nevěřím, že USA budou gentlemansky souhlasit s jakýmikoli takovými požadavky, umístí konflikt do politické sféry. To je – z definice – mnohem žádoucí než jakákoli forma násilí, jakkoli se to může zdát oprávněné. Takže důrazně doporučuji těm, kteří chtějí mír, aby se modlili, aby iráčtí poslanci projevili nějakou čest a páteř a řekli strýci Šmuelovi, co každá země tam venku od USA vždycky chtěla: Yankeeové, jděte domů!

Pokud k tomu dojde, bude to pro Irán naprosté vítězství a další strhující porážka (vlastně porážka) strýčka Šmuela. Toto je nejlepší ze všech možných scénářů.

Pokud se to však nestane, budou všechny sázky vypnuty a hybnost vyvolaná tímto posledním aktem amerického terorismu povede k mnohem více úmrtím.

Od nynějška (3.1. 19:24 UTC) si stále myslím, že na Blízkém východě existuje zhruba 80% šance na plnohodnotnou válku a opět 20% „neočekávaných událostí“ (snad dobré).

Saker

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *