ZAMĚSTNAVATELÉ NEMOHOU NUTIT ZAMĚSTNANCE DO TESTOVÁNÍ NEBO OČKOVÁNÍ

Práva a povinnosti zaměstnanců podle zákoníku práce

Zaměstnavatel nemůže zaměstnance nutit do očkování, nebo do testování, pokud to není stanoveno právními předpisy. Právní předpis je i mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví (ačkoliv tato mimořádná opatření jsou často nezákonná pro rozpor se zákony a ústavou, proto mnoho z nich bylo Nejvyšším správním soudem zrušeno). Zaměstnavatel však nemůže jít nad rámec těchto opatření. To znamená že pouze parlament, nebo což už je právně sporné i vláda nebo ministerstvo zdravotnictví může vyžadovat testování nebo očkování. V současné době je povinné testování vyžadováno Ministerstvem zdravotnictví jen u zaměstnanců v sociálních a zdravotnických službách, nikde jinde, i když je možné že vzhledem k tomu že je po volbách se tento seznam může rozšiřovat.
Podívejme se, co o právech a povinnostech zaměstnanců a zaměstnavatelů stanoví zákoník práce (zák. 262/2006 Sb.)

§ 16
(2) V pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace, zejména diskriminace z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu a vztahu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů;

Kvůli vašemu zdravotnímu stavu – tedy i kvůli tomu, jestli jste prodělali či neprodělali koronavirus, jste proti němu očkováni nebo ne – vás zaměstnavatel nesmí jakkoliv diskriminovat. Pokud ano, můžete podat stížnost na inspektorát práce.
Politické nebo jiné smýšlení je i to že koronavirus je globální podvod, není nebezpečný apod., pokud toto své smýšlení budete šířit mezi kolegy v práci, zaměstnavatel vás za to nemůže nijak postihovat. Na druhou stranu vaše smýšlení vám nedává právo neplnit povinnosti vyžadované pracovněprávními předpisy.

Dále je důležitý § 103:
(1) Zaměstnavatel je povinen
c) zajistit, aby práce v případech stanovených zvláštním právním předpisem vykonávali pouze zaměstnanci, kteří mají platný zdravotní průkaz, kteří se podrobili zvláštnímu očkování nebo mají doklad o odolnosti vůči nákaze,


d) sdělit zaměstnancům, u kterého poskytovatele pracovnělékařských služeb jim budou poskytnuty pracovnělékařské služby a jakým druhům očkování a jakým pracovnělékařským prohlídkám a vyšetřením souvisejícím s výkonem práce jsou povinni se podrobit, umožnit zaměstnancům podrobit se těmto očkováním, prohlídkám a vyšetřením v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy nebo rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví,
Podle zákoníku práce je tedy možné výkon práce podmiňovat zdravotními prohlídkami a za určitých okolností i očkování. Je však důležité připomenout že se jedná vždy o právní předpisy nikoliv vnitřní předpisy zaměstnavatele.
To samé je stanoveno v § 106
(4) Každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Znalost základních povinností vyplývajících z právních a ostatních předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance.
Zaměstnanec je povinen
b) podrobit se pracovnělékařským prohlídkám, vyšetřením nebo očkováním stanoveným zvláštními právními předpisy

Tedy to samé, co bylo uvedeno výše, povinnost k očkování či testování by musela být stanovena právními předpisy (ústava, zákony, nařízení vlády, vyhlášky ministerstev)
Dále je nutné upozornit na § 301
Zaměstnanci jsou povinni
c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni,
Tohle ustanovení je silně zneužitelné, protože za ostatní (jiné než právní) předpisy lze považovat i vnitřní předpisy zaměstnavatele, pokud jsou s nimi zaměstnanci řádně seznámeni. Avšak vnitřní předpis stanovující povinnost se testovat nebo dokonce očkovat, je neplatný pro rozpor se zákoníkem práce, a to s § 305
(1) Zaměstnavatel může vnitřním předpisem stanovit práva v pracovněprávních vztazích, z nichž je oprávněn zaměstnanec, výhodněji, než stanoví tento zákon. Zakazuje se, aby vnitřní předpis ukládal zaměstnanci povinnosti nebo zkracoval jeho práva stanovená tímto zákonem. Odchýlí-li se zaměstnavatel od tohoto zákazu, nepřihlíží se k tomu.
(2) Vnitřní předpis musí být vydán písemně, nesmí být v rozporu s právními předpisy ani být vydán se zpětnou účinností, jinak je zcela nebo v dotčené části neplatný. Nejde-li o pracovní řád, vydá se vnitřní předpis zpravidla na dobu určitou, nejméně však na dobu 1 roku; vnitřní předpis týkající se odměňování může být vydán i na kratší dobu.
(3) Vnitřní předpis je závazný pro zaměstnavatele a pro všechny jeho zaměstnance. Nabývá účinnosti dnem, který je v něm stanoven, nejdříve však dnem, kdy byl u zaměstnavatele vyhlášen.

Tedy vnitřní předpis může dávat zaměstnancům větší práva, než mají podle zákona, nemůže však jejich práva zkrátit, například je možné poskytnout zaměstnancům delší dovolenou, nikoliv však kratší než jsou zákoníkem práce stanovené čtyři týdny ročně. Stanovit zaměstnancům povinnost se pravidelně testovat či očkovat, s tím že jinak budou mít neplacené volno a podobně je nepochybně zkrácení práv zaměstnanců, proto je takový vnitřní předpis zaměstnavatele v této části neplatný a zaměstnanec za jeho porušení nemůže být sankcionován.
Dále je důležitý § 316
(4) Zaměstnavatel nesmí vyžadovat od zaměstnance informace, které bezprostředně nesouvisejí s výkonem práce a se základním pracovněprávním vztahem uvedeným v § 3. Nesmí vyžadovat informace zejména o
a) těhotenství,
b) rodinných a majetkových poměrech,
c) sexuální orientaci,
d) původu,
e) členství v odborové organizaci,
f) členství v politických stranách nebo hnutích,
g) příslušnosti k církvi nebo náboženské společnosti,
h) trestněprávní bezúhonnosti;

Tedy ani informace, jestli jste očkovaní či nikoliv, nebo jestli jste prodělali koronavirus bezprostředně nesouvisí s výkonem práce a zaměstnavatel ji po zaměstnancích nesmí požadovat. Zde to ale není zcela jednoznačné, jiní právníci mohou mít jiný názor než já a uvidíme, jak budou rozhodovat soudy. Logický výklad zákona ale je že tato informace s výkonem práce bezprostředně nesouvisí, proto ji zaměstnavatel nesmí vyžadovat, respektive může se na to zaměstnance zeptat, ale pokud mu zaměstnanec odmítne poskytnout tuto informaci s odkazem na § 316 zákoníku práce, nesmí ho zaměstnavatel nijak sankcionovat ani diskriminovat.

Poslední věc, na kterou bych chtěl upozornit je nošení respirátorů. Povinnost nosit respirátory na pracovišti je stanovena právním předpisem- mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 20.10.2021, č. 917, takže to zaměstnavatel může po zaměstnancích vyžadovat (ale nemusí, ministerstvo zdravotnictví ani hygiena těžko bude kontrolovat jednotlivé firmy jestli zaměstnanci nosí respirátory, zaměstnavatel splní svou povinnost podle tohoto opatření jen tím že informuje zaměstnance o povinnosti nosit respirátory a tím že zaměstnancům respirátory na své náklady poskytne, nemusí kontrolovat jestli je mají nasazené).
Zaměstnanci podle tohoto mimořádného opatření nemusí nosit respirátory, pokud je možno udržovat rozestupy mezi jednotlivými osobami 1,5 metru (neplatí pro zaměstnance prodejen zdravotnických zařízení, zařízení sociálních služeb apod., kteří musí respirátory
nosit stále). V mimořádném opatření je uvedeno, že respirátory se musí nosit: „ve všech ostatních vnitřních prostorech staveb, mimo bydliště nebo místo ubytování (např. hotelový pokoj), kde dochází na stejném místě a ve stejný čas k přítomnosti alespoň 2 osob vzdálených od sebe méně než 1,5 metru, nejedná-li se výlučně o členy domácnosti,“ Pokud by tedy zaměstnavatel vyžadoval nošení respirátorů při práci i v případech, kdy zaměstnanci pracují daleko od sebe, bylo by to protiprávní.
Stejně tak by bylo protiprávní, kdyby zaměstnavatel nechtěl zaměstnancům respirátory poskytnout a požadoval by, aby si je koupili sami.
Zákoník práce stanoví, že ochranné prostředky hradí vždy zaměstnavatel:
§ 101
(6) Náklady spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je povinen hradit zaměstnavatel; tyto náklady nesmějí být přenášeny přímo ani nepřímo na zaměstnance.

Navíc povinnost zaměstnavatele zajistit respirátory zaměstnancům vyplývá i z mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, které ukládá jejich nošení.
To samé platí i o testování, vzhledem k tomu že zdravotní pojišťovny přestanou proplácet testy, pokud by je zaměstnavatel vyžadoval, musí je zaměstnancům podle § 101 odst. 6 zákoníku práce proplatit, ale zaměstnanec ani tak nemusí s testováním souhlasit, jak bylo vysvětleno výše. Nejedná se ani o překážku v práci na straně zaměstnance a zaměstnavatel nemůže zaměstnancům dát neplacené volno apod. Nebo jim dokonce dát výpověď. Situace je tedy jiná než na jaře, kdy testování zaměstnanců vyžadovaly právní předpisy.

Nyní tedy znáte svoje práva podle zákoníku práce, je na každém, jestli je bude využívat nebo se podřídí nátlaku. Je ale třeba si uvědomit, že zaměstnanci, kteří jsou ve zkušební době nebo mají pracovní poměr na dobu určitou jsou ve složité situaci, protože pokud budou důsledně uplatňovat svá práva, zaměstnavatel mu může pracovní poměr zrušit, respektive neprodloužit i bez uvedení důvodu. Rovněž zaměstnanci firem, kde se dá očekávat propouštění, jsou ve složité situaci, pokud nechtějí být považováni za „potížisty“, kteří budou propuštěni mezi prvními. Ostatní by se však neměli bát svá práva, stanovená zákoníkem práce uplatňovat a nepřistoupit na protiprávní nátlak některých zaměstnavatelů.

Dne 22. října 2021 JUDr. Norbert Naxera, advokát

ke stažení v PDF
Zaměstnavatelé nesmí nutit zaměstnance k testování a očkování

2 komentáře “Zaměstnavatelé nesmí nutit zaměstnance k testování a očkování”

  • Dobrý den,

    pracuju jako zdravotní sestra, neočkovaná a od 1.11.2021 zaměstnavatel nutí mě do PCR testování každý týden na své náklady.
    Testování v žádném případě neodmítám, ale tento postup zaměstnavatele považuji za nezákonný, protože zaměstnavatel nemůže jít nad rámec těchto opatření: MZDR 47828/2020-30/MIN/KAN MZDRX01HY44I – Testování obyvatel na přítomnost viru SARS CoV-2 s účinností od 1.11.2021, která to jasně říkají, že
    „Všem poskytovatelům zdravotních služeb provést vyšetření na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2 prostřednictvím antigenních testů nejvýše jedenkrát za 7 dnů“ a „indikovat konfirmační test na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 metodou PCR testované osobě, která byla pozitivně testována antigenním testem na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2“.
    Můj případ není ojedinělý, podobné případy mají i další zaměstnavatelé ve zdravotnictví. Můžete se prosím vyjádřit k zákonnosti jednání takových zaměstnavatelů.

    Děkuju.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.